Nizozemská výzkumná skupina použila řadu technik z automobilového průmyslu k vývoji nové metodiky pro opravu skla v solárních panelech s dvojitým sklem. Jejich experimentální práce představuje krok k přeměně solárních panelů poškozených sklem z odpadu na

Nizozemská výzkumná skupina použila řadu technik z automobilového průmyslu k vývoji nové metodiky pro opravu skla v solárních panelech s dvojitým sklem. Jejich experimentální práce představuje krok k přeměně solárních panelů poškozených sklem z odpadu na hodnotné produkty.

Vědci z Utrechtské univerzity v Nizozemsku vyvinuli experimentální techniku ​​opravy skla pro fotovoltaické moduly sklo-sklo. Ta podle nich poskytuje dobré výsledky z hlediska technické proveditelnosti i účinnosti.

„Dosud se vady skel považovaly za neopravitelné selhání a neučinil se žádný znatelný pokus vyvinout metody opravy,“ zdůraznili s tím, že jejich technika se zakládá na metodologii aplikované v automobilovém průmyslu, ve kterém se opravy laminátů staly dlouhým traťovým rekordem. „V konečném důsledku se cílem tohoto výzkumu jeví rozšířit vzácné vědecké poznatky o možnostech opravy fotovoltaických modulů. A to zejména fotovoltaických modulů se sklem. A usiluje o to, aby se vadné fotovoltaické moduly umístily v nové perspektivě: od odpadu k hodnotným produktům.”

Výzkumníci vysvětlili, že rozbití skla v solárních panelech sklo-sklo může vést k narušení izolace zapouzdřovací vrstvy. Což by způsobilo pronikání vody a vlhkosti do modulů. A nebo vytvoření mikrotrhlin v solárních článcích, které velmi škodí jejich výkonu.

Navrhovaná technika se zakládá na metodě opravy okrajových důlků čelních skel od německé společnosti Novus Automotive GmbH a poradenství poskytnutého mezinárodním odborníkem na sklo Marcelem Falkem.

První pokus o opravu solárních panelů

Provádí se v sedmi různých krocích: Určení čerstvosti a konce zlomeniny; chlazení nebo ohřev FV modulu na požadovanou teplotu 5 °C až 29 °C; čištění modulu čističem oken; vkládání opravné pryskyřice do zlomenin pomocí malých kapek; nanesení kapek důlkové pryskyřice na povrch větších okrajových důlků; umístění ultrafialové (UV) lampy do vzdálenosti 20–30 cm a vytvrzení po dobu minimálně 20 minut; a kontrola, zda jsou všechny zlomeniny opraveny.

,,Materiály potřebné pro experimentální opravu se skládají z opravné pryskyřice a pryskyřice pro důlky určené pro čelní skla, jejichž cílem se jeví obnovit pevnost a izolaci skleněných vrstev," vysvětlili akademici. „Ke zpevnění pryskyřice je dále nutná UV lampa s intenzitou 108 W UVA, pryskyřici lze vytvrdit i přirozeným UV světlem.“

Provedli zrychlené simulace vlhkého tepla po celou dobu životnosti, stejně jako testy výkonu a spolehlivosti, aby ověřili efektivitu procesu opravy. Porovnali výkon 30 panelů s poškozeným sklem s výkonem nepoškozených modulů, které všechny pocházely z funkční fotovoltaické instalace provozované společností SolSolutions v Nizozemsku. Pole využívá 290 W panely od čínského výrobce DMEGC.

Prostřednictvím tohoto experimentu výzkumný tým zjistil, že navrhovaná metodika nepoškozuje opravené panely. Zejména u kterých se zjistilo, že po opravě a testech fungují „správně“. „Nepřítomnost degradace vyvolané vodou naznačuje, že opravené skleněné vrstvy opět izolují,“ vysvětlil. ,,Určité závěry je však třeba učinit opatrně. Protože neopravené fotovoltaické moduly nevykazovaly ani vizuální známky průniku vody."

Vědci představili nový přístup ve studii „Experimentální opravná technika skleněných defektů fotovoltaických modulů sklo-sklo – technicko-ekonomická analýza“. Ta se publikovala v Solar Energy Materials and Solar Cells. „Celkově jsou první ukazatele pro technicky proveditelnou a efektivní techniku ​​opravy pozitivní,“ uzavřeli.

Zdroj: pv-magazine, TowPoint