Finští vědci navrhli využití sluneční energie, větru a skladování k zajištění odsolené mořské vody k obnově lesů. Jejich model předpovídá, že k tomu bude do roku 2100 zapotřebí dalších 10,7 TW fotovoltaiky. Což povede ke kumulativnímu

Finští vědci navrhli využití sluneční energie, větru a skladování k zajištění odsolené mořské vody k obnově lesů. Jejich model předpovídá, že k tomu bude do roku 2100 zapotřebí dalších 10,7 TW fotovoltaiky. Což povede ke kumulativnímu potenciálu sekvestrace oxidu uhličitého 730 gigatun.

Vědci z univerzity LUT ve Finsku analyzovali potenciál zachycování uhlíku v zalesňování, pokud by byla k dispozici odsolovaná mořská voda pro obnovu lesů v suchých nebo polosuchých oblastech. Řekli, že odsolování mořské vody reverzní osmózou poháněné FV a větrem může produkovat vodu k udržení dostatečného množství stromů k zachycení 730 gigatun oxidu uhličitého (CO₂) v letech 2030 až 2100.

„Tento nový koncept může vést k dodatečné poptávce po fotovoltaických elektrárnách ve výši asi 10,7 TW a 19 700 TWh fotovoltaické elektřiny,” řekl výzkumník Christian Breyer.

Tým vybral směs stromů v pouštních a suchých klimatických zónách, aby simuloval zachycování uhlíku a požadavky na vodu v lesích pěstovaných na suché zemi v letech 2030 až 2100. K analýze energetických požadavků použili model LUT Energy System Transition Model (LUT-ESTM). Proto, aby odhadli náklady na elektřinu, vodu a globální sekvestraci uhlíku za 70 leté období.

Výsledky ukazují, že světovými oblastmi s největším potenciálem jsou Blízký východ a severní Afrika (MENA), následovaná subsaharskou Afrikou. Tyto oblasti mají do roku 2070 kumulativní potenciál sekvestrace CO₂ 131 gigatun a 87 gigatun.

,,Tento potenciál je dán dostupností obnovy a holých oblastí s požadavkem na odsolování v těchto regionech," uvedli vědci.

Využití solární energie k odsolování mořské vody

Regiony s nejmenším potenciálem do roku 2070 jsou Evropa (3,4 gigatun) a Eurasie (1,2 gigatun). A to kvůli nízké dostupnosti vhodné půdy.

Roční celosvětové náklady na zavlažování a údržbu obnovených lesů odsolenou vodou se v roce 2030 odhadují v přepočtu na 11 000 Kč na tunu CO₂. Náklady do roku 2100 klesnou na 2 400 Kč na tunu CO₂. Náklady jsou vyšší v Afghánistánu, Íránu, Čadu a Niger, hlavně kvůli nákladům na vodní dopravu. Ty jsou vyšší než celosvětový průměr.

Globální průměrné vyrovnané náklady na elektřinu (LCOE) klesají z 1 114 Kč/MWh v roce 2030 na 736 Kč/MWh do roku 2100. To zahrnuje náklady na elektřinu pro nepřetržité dodávky vody pro zavlažování lesů a pro napájení odsolování a čerpání vody.

„Do roku 2050 budou mít země s potenciálem sekvestrace CO₂ více než 80 % odpovídající výroby elektřiny ze solární fotovoltaiky. Což zdůrazňuje vysokou úroveň slunečního záření v regionech s potenciálem zalesňování,“ uvedli akademici.

Bateriové úložiště se podle studie používá k podpoře výroby FV při nízké výrobě elektřiny. Ta pokrývá až 67 % celosvětové poptávky po elektřině. Tato solární aplikace by mohla do roku 2050 zachytit 0,26 gigatuny CO₂ ročně. Což by se do konce století zlepšilo na 6,7 ​​gigatuny CO₂, tvrdí vědci.

Vědci zveřejnili svá zjištění v knize „Zalesňování vyprahlé půdy obnovitelnými zdroji elektřiny a odsolování ke zmírnění klimatických změn“. Ta se nedávno publikovala v Nature Sustainability.

Zdroj: pv-magazine, Vapol